Řecký název přístavního města Tripolis pochází fénického období, kdy bylo centrem městské konfederace zahrnující tři města – Tyre, Sidon a Arados.
Pozn. Jelikož se dohromady jedná o města čtyři, můžeme si dovolit spekulovat o množinovém uvažování starých Řeků. Pravděpodobně se rozhodli, že město zbudované za účelem správy měst není samo započítáváno mezi jím spravovaná města.
Jinak podobně jako v případě Byblu (arabsky Džbél), při komunikaci s Araby je lepší používat název Tarábulus.
Do města jsem dorazil z Bšarré asi kolem poledne. Zrovna skončila bouřka a ulice protivně čpěly hnilobou, rybinou a jinými těžko popsatelnými parami, se kterými můj druhý smysl ještě neměl tu čest seznámit se. Řidič mikrobusu si ode mne vzal 1000 lir za hodinovou jízdu z hor (cca 14 Kč) a vysadil mě v centru města. To slouží především jako autobusové nádraží, i když slovo nádraží je v tomto případě přeci jenom poněkud nadsazené. Snad ještě více, než v případě bejrútských nádraží. Orientační tabule neexistují a všechny názvy destinací na busech jsou v arabštině. Pokud člověk nemá plánek a neumí arabsky, tak prakticky jedinou možností, jak se zorientovat, je ptát se. Arabové jsou ale obvykle velmi vstřícní a nalezení správného dopravního prostředku tak není žádný problém.
Na rozdíl od Bejrútu, který v mnohém připomíná velká západní města, je Tripolis skutečná blízkovýchodní metropole. Vliv západní civilizace zde není zdaleka tak hmatatelný a turista se zde může cítit nesvůj. Především je permanentním centrem pozornosti a nabídek ze strany prodejců loterie a dalšího drobného artiklu, taxikářů a čističů bot, kteří doslova chytají průchozí za lýtka a lamentují nad stavem jejich bot (což bylo v mém případě po chůzi v kalužích po bouřce oprávněné.) Přišlo mi, že jediný, kdo si vás nevšímá, jsou policajti.
Z centra jsem se vydal na nábřeží, kde se nachází tradiční súk. Nezdržel jsem se dlouho, jen pár fotografií a krátká procházka po súku, kde bourání a porcování ovcí probíhá přímo na chodníku před řeznictvím. Pestré libé i méně libé pachy ve mně odhalily probouzející se střevní epizodu a urychlily tak návrat do Bejrútu. Na hotel jsem dorazil za pět minut dvanáct (ve skutečnosti v 16:10).
No comments:
Post a Comment