Baal byl semitský bůh bouře, deště a hromu. Všechny tyto atributu jsou přítomny na jeho zobrazeních i soškách. Jeho hlavním posláním tedy zřejmě bylo, aby se ho každý bál. Nepřekvapí pak, že cestou do Baalbeku, města jemu zasvěceného, jsem se bál. Ani ne tak kvůli hřmícímu bohovi, ale především kvůli zběsilé jízdě řidiče mikrobusu a pověsti, že jsem se vydal do bašty islamistů z Hizbaláhu. V samotném městě se však naštěstí jejich aktivity omezily na vnucování reklamních žluto-zelených triček se symbolem hnutí (kalašnikovem) za 3 dolary.
Jinak zde je bezpochyby nač dívati se i čemu diviti se. Filón Byzantský se ale zas tolik nedivil (nebo se nedíval) a baalbecký chrámový komplex Heliopolis na svůj seznam sedmi divů světa nezařadil. Škoda, jinak by se do dnešních časů namísto jednoho divu světa – egyptských pyramid – dochovaly dva. Heliopolis, neboli Sluneční město, stojí v lokalitě, která je víceméně nepřetržitě osídlená již 5000 let. Své jméno získalo po dobytí Alexandrem Makedonským (334 př. n. l.) a plnilo především roli poutního a obřadního místa. Největší svatyně byla zasvěcena Jupiterovi, menší pak Bakchovi, Venuši a Merkuru. 
Co je na tomto divu tak obdivuhodné jsou obrovské kamenné bloky, ze kterých je postavena tzv. Zeď Kyklopů. 
Jedná se o rozšíření původního pódia Římany, které se podle fénických tradic nesmělo sestávat z více než tří kamenných vrstev, přičemž velikost kamenů roste směrem k vrchní vrstvě. Proč se Římané rozhodli dodržet tuto tradici není jasné, vedlo každopádně k těžko představitelným pracím, během kterých bylo nutné opracovat, přepravit a usadit tři gigantické kamenné bloky (tzv. trilithon), každý o hmotnosti milion kilogramů. Rozuměl-li jsem správně francouzskému výkladu, pak byly kameny přepravovány z Egypta a transportovány přes pohoří Libanon. Jinde se zase píše, že se kámen těžil v blízkém kamenolomu, kde se také nachází největší monolit na světě, tzv. Kámen těhotné ženy, s rozměry 20 x 4 x 5 metrů. (Erich von Daniken v něm spatřoval část startovací rampy pro kosmické lodě mimozemských civilizací.) Způsob přepravy dodnes zůstává záhadou. Kameny byly do sebe usazovány bez použití malty. Byly do nich vyvrtány otvory pro železné čepy pokryté olovem, které zabraňovalo korozi a vzniku prasklin v důsledku změn objemu. Ve středověku se zedníkům často dařilo tyto čepy vylámat a získat tak cenný kov. Bohužel tím narušili stabilitu stavby, tak důležité v této seizmicky aktivní oblasti. Během zemětřesení v roce 1759 došlo k závažnému poničení památky.
No comments:
Post a Comment