Kalifornie - 14. říjen, Monterey

Vyhlášenou a vyhledávanou atrakcí v Monterey je mořské akvárium. Je vybudováno v prostorách bývalé sardinkové konzervárny a je provozováno ústavem pro výzkum Montereyského zálivu. Podobně jako na jiných místech, i zde se o provoz z části starají dobrovolníci.
Část vybavení původní továrny se zachovalo a je vystaveno u vchodu do akvária spolu s dobovými audiovizuálním dokumenty. Sardinky byly původně považovány za odpad, než si kdosi uvědomil, že je lze nacpat do plechovky, vymyslet chytlavý slogan a začít prodávat ve velkém. Největší boom zažívala továrna v době 2. světové války, kdy její konzervy patřily do potravinového balíčku vojáka. Po válce výroba rapidně upadala.
Se sardinkami se lze setkat i nyní a to v krásně nasvíceném akváriu s relaxační hudbou v pozadí. Pochybuji, že podobná hudba hrála dělnicím u výrobního pásu při ládování plechovek sardinkami. Možná tak kvapík, podle tempa, kterým to zvládaly.
Expozice akvária jsou dokonalé. Během dne je návštěvníkům k dispozici několik programů. Vše je velmi pečlivě zaranžované a poutavé. Američani dokážou udělat show i z krmení akvarijních rybiček. Největší atrakce dne je ale představení mláděte žraloka bílého. Odchytli ho nedávno v zálivu kvůli značkování a po nějakou dobu ho budou vystavovat v akváriu, než ho vypustí zpět do Pacifiku. Mimochodem, v současnosti čeká na podpis guvernéra zákon o zákazu lovu žraloků. V oblasti zálivu je poměrně vzácný, ovšem na jihu Kalifornie je poměrně běžný.

Ještě než opustím prostor akvária, kupuji nějaké suvenýry a Steinbeckovu knihu Cannary Row.

Kalifornie - 13. říjen, Monterey

Dnes vstávám před sedmou, je třeba být v půl deváté na molu v Monterey. Přijíždím asi s desetiminutovým zpožděním a na molu se již tvoří hlouček výletníků. Paní dává poslední instrukce, naloďujeme se a vyrážíme na širý oceán. Projíždíme kolem lvounů-řvounů, kteří neuvěřitelně páchnou. Naštěstí je rychle míjíme. Po deseti minutách se před námi začne předvádět skupinka delfínů. Nejsou to ti klasičtí delfíni, ale jiný druh s kratším čumákem a tukovým hrbolem na čele. Myslím, že se mu říká Rissův. Nadaní jsou však podobně. Míříme dál od břehu a asi po dvaceti minutách si všímáme prvních gejzírů. Patří keporkaku a každá sprška je odměněna radostnými výkřiky turistů. Několikrát nám předvede hlavní číslo, na které všichni čekají – šipka a zamávání ocasem před ponořením se do hloubky.

Plujeme nad tři kilometry hlubokým podmořským kaňonem, do kterého se z okolí stahuje různorodá havěť sloužící kytovcům jako potrava. Samotný kaňon je hluboký zhruba jeden kilometr a je tak co se týče hloubky srovnatelný s Grand Canyonem.
Monterey se nachází ve značně aktivní seizmické oblasti, riziko zemětřesení uvádí jako střední až vysoké. Může za to nedaleký tektonický zlom San Andreas, který se táhne od San Francisca na jih Kalifornie. Ničivé zemětřesení v San Francisku z roku 1906 má na svědomí právě on.

Kalifornie - 12. říjen, Monterey

Dnes opouštím Belmont a mířím na jih do Monterey. Ubytování v tomto rybářském městečku je bohužel nad moje možnosti, volím tedy levný motel Willow Lodge v nedalekém městě Salinas. Ani zde nebylo snadné sehnat levné ubytování. Klasické vyhledávací portály hotelů zklamaly a pomohl až Google Earth, kde jsem si našel zmíněný zapadlý motel, který kromě telefonního čísla o sobě neuváděl vůbec nic. Ukazuje se, že je to sice prostý, ale čistý motel se slušným WiFi připojením.
Salinas je spojováno s Johnem Steinbeckem, který zde má muzeum a koná se tu řada akcí na jeho počest. V okolí se pěstují snad všechny druhy zeleniny, které si lze představit. Oblasti se také přezdívá salátová mísa světa. Vyhlášené jsou místní artyčoky. Smažená artyčoková srdíčka s majonézovým dipem je výborná chuťovka k pivu!
Do Monterey je to ze Salinas asi 45 minut autobusem. Přijíždím kolem třetí odpoledne, je krásně slunečno, teplota se pohybuje těsně pod třicítkou a vzduch je prosycen rybinou. Z dálky se ozývá soustavný, naříkavý štěkot, pocházející z kolonie lvounů, kteří se uvelebili na nedaleké přístavní hrázi. Povaluje se jich tam asi tisícovka.


Zvířena je tu vskutku bohatá. Velmi si tu váží mořské vydry, podle ní se tu nazývá leccos. Dále je možno vidět pelikány hnědé, lachtany a různý nebezpečně vypadající hmyz.
Nejvíce mne však dnes potěšil objev místního mini-pivovaru. V nabídce mají asi půl tuctu velmi slušných vlastních piv spolu s jedním reprezentantem z dalekého Oktoberfestu.
Na zítra jsem si objednal výlet lodičkou za velrybami. Paní slibovala nezapomenutelný zážitek. Tak jsem zvědav, jestli na to do smrti nezapomenu.

Kalifornie - 11. říjen, San Jose

Lokální vlak CalTrain mě za 6 dolarů dopraví z Belmontu do San José. Město je roztroušené podél jižního břehu sanfranciského zálivu a samo se označuje za hlavní město Sillicon Valey. Vzhledem k lokalitě nepřekvapuje, že tramvaje jsou standardně vybaveny wifi. V relativně malém centru se nachází spousta příjemných lokálů a restaurací. V několika popustím uzdu své mlsotě.

Kalifornie - 10. říjen, Belmont

Ubytoval jsem se v Belmontu, městu asi 30 kilometrů na jih od SF. Ceny ubytování tu jsou o poznání přívětivější. Plánuji zde setrvat až do středy, kdy se chci vydat dále na jih do Monterey. Dnes se moji kolegové z Avastu vrací do Prahy. Večer ještě zajdeme na pivo s Jirkou, který dělá pro Oracle a zítra odlétá.
Počasí nepřeje, drobně prší a fouká vítr. Nechci ležet na posteli v hotelu, tak se ještě jednou vydávám do SF. Kromě výborné pizzy v Italské čtvrti a hospody s Jirkou dnes celkem nuda.

Kalifornie - 9. říjen, Mono Lake

O jezeře Mono na hranici Kalifornie s Nevadou jsem se doslechl před časem v souvislosti s objevem bakterií žijících v tomto jezeře, jejichž metabolismus je namísto uhlíku založen na arzenu. Zpráva to byla bombastická. Naznačovala možnou existenci jiných forem života než těch založených na uhlíku. Od té doby sice vzrušení kolem objevu poněkud opadlo, nicméně jako vzrušující cíl dnešního dne se Mono Lake hodí skvěle.
Jezero leží z našeho pohledu na protilehlé straně pohoří Sierra Nevada a je třeba se k němu dostat přes průsmyk Tioga.

Cesta k průsmyku je opravdu nevšední zážitek. Vede přes Yosemitský národní park a během ní se otvírají úžasné výhledy na celé pohoří. Nadmořská výška průsmyku je něco přes 3000 metrů. Prudkým sjezdem se během několika minut dostáváme k jezeru Mono. V pár minutách se z vysokohorského prostředí, kde jsme potkali několik běžkařů, dostáváme do rozpálené nevadské pouště.
Mono bylo kdysi asi o 20 metrů hlubší a zabíralo větší plochu. Voda v jezeře je slaná, silně alkalická s vysokým obsahem arsenu. Voda z pračky, napadá mi po promnutí vody mezi prsty. Z hladiny jezera se tyčí množství bizarních vápencových pyramidovitých útvarů zvaných tufy.

Dost si jich tady váží a je zakázáno se jich dotýkat, natož na ně lézt. V jezeře žije v hojném množství zvláštní miniaturní krevetka (cca 2mm), která je schopna přežít extrémní chemický koktejl, a která je sezonně lovena jako potrava pro exotické ryby v akváriích. Hejna endemických mušek milujících zásadité prostředí slouží jako potrava tažným ptákům. Pro ně je jezero důležitým místech v jejich itineráři.
Čas bohužel tlačí a je třeba se vydat zpět směr San Francisko. Čeká nás pětihodinová jízda vedoucí přes průsmyk Sonora. Během ní se znovu nemůžeme vynadívat. Mají to tu ti Američani opravdu hezké.

Kalifornie - 8. říjen, Yosemite

Do centra Yosemit je to zhruba tři čtvrtě hodiny jízdy. U brány, která se nachází ještě asi 10 mil od centra, je třeba zaplatit poplatek 20 dolarů. Projíždíme pod kilometrovou kolmou stěnou El Capitan. Dozvídám se, že při zlézání této stěny není neobvyklé, když se lezec na noc zavěsí ve stěně jako netopýr a přespí. Ráno si udělá čaj a pak vesele šplhá výš. Dnes nás naštěstí podobné kousky nečekají. Vydáváme se na chatu Glacier Point. Prudký, ale pohodlný výstup s převýšením 1100 metrů. Celou cestu se nám naskýtá úchvatný výhled do údolí a především na podivnou horu Half Dome, která vzdáleně připomíná litoměřický Radobýl. Na rozdíl od něj je však Half Dome rozpůlený přirozeně. Zhruba v polovině se začínáme místy brodit v rozbředlém sněhu. Boty nepříjemně klouzají, ale dá se na to zvyknout.

Jirka zvládl výstup za dvě hodiny, zbytek za tři. Maratonec se nazapře. Nahoře se odděluji od skupiny a scházím stejnou cestou dolů. Zbytek si dopřává náročný sestup přes Yosemitské vodopády. Poslední půl hodiny musí jít za pomoci čelovek.

Kalifornie - 7. říjen, Yosemite

Vyrážíme do Yosemit, perly Kalifornie co se týče pohoří. Patří do pohoří Sierra Nevada a nachází se nějakých 250 kilometrů na jihovýchod od San Franciska. Ubytování máme objednané, ale nikoliv potvrzené. Doufáme, že to nějak dopadne. Jedeme nezávisle ve dvou skupinách s nadějí, že se budeme koordinovat pomocí telefonu. Jako na potvoru signál záhy mizí a nechce naskočit. Zastavujeme u sympatického kempu pár mil před branou do národního parku. Mají volno, takže se pokoušíme dovolat do druhého auta z telefonní budky a oznámit objev. Naštěstí jsou už v Yosemitech, které jsou skoro celé pokryté signálem. Dozvídáme se, že shodou okolností již zamluvili pokoje ve stejném kempu několik hodin před námi. Vydáváme se tedy čekat do místní restaurace. Dělá se pěkná zima, obloha je však jasná a slibuje krásný zítřek.

Kalifornie - 6. říjen, San Francisko

Dnes je poslední den konference, večer už nás čeká pouze rozlučková party s partou vývojářů NetBeans. Asistoval jsem na jejich workshopu, tak mě pozvali. Restaurace Páchnoucí Růže (The Stinking Rose) se nachází v Italské čtvrti a zakládá si na svých česnekových specialitách včetně česnekového vína a zmrzliny. Ani jedno jsem nezkusil. Večer zakončujeme v nedalekém thajském baru naším oblíbeným The Anchor's Stream.

Kalifornie - 5. říjen, San Francisko

Celý den trávíme na přednáškách. Večer se koná koncert Stinga na Treasure Island, který pro 50.000 účastníků konference pořádá a platí Oracle. Jeho vlastním zaměstnancům je však odepřen. Obdivuji vysokou míru organizovanosti celé akce a výhled na centrum města přes záliv.


Dnes jsme se dozvěděli o smrti Steva Jobse, občana ze SF. Nedaleké prodejní centrum Applu obklopily hloučky jeho obdivovatelů, aby položily květiny před výkladní skříň, ve které se pohupoval Jobsem nedávno představený model MacBooku Air. John Lennon IT. Marně se snažím vybavit šéfa významné korporace, se kterým by se jeho zákazníci chtěli rozloučit podobným způsobem.

Kalifornie - 4. říjen, San Francisko

Před přednáškou se ve venkovním občerstvovacím pavilonu lehce posilujeme pivem místní provenience. Jmenuje se Anchor's Steam a jedná se o zástupce typu piva Indian Pale Ale, které vyniká výraznou chmelovou hořkostí. Jedná se v těchto končinách o velmi oblíbený druh piva, se kterým v Čechách experimentuje např. pivovar Matuška.
Přednáška proběhne víceméně hladce, většina audience zůstává do konce a dojde na řadu otázek. Zdá se však, že nejvíce zájmu připadlo na reklamní suvenýry, kterými nás vybavil zaměstnavatel.
Večer se octneme na večírku, kde se podává neuvěřitelně chutná japonská kuchyně. Vskutku nezapomenutelný kulinářský zážitek.

Kalifornie - 3. říjen, San Francisko

Dozvídáme se, že je naše přednáška plně obsazená. To jsme nečekali a dost nám to přidává na nervozitě. Odpoledne pilujeme prezentaci, anglické fráze a „choreografii“. Večer se odreagováváme v party-stanu. Přijde mi, že scéna i hudba je dílem George Lucase.

Stát Kalifornie údajně kvůli finančnímu kolapsu rozpustil blázince. Možná právě to vysvětluje, proč je mezi neobvykle početnými bezdomovci tolik bláznů.

Kalifornie - 2. říjen, Napa

Neděli opět věnujeme dráždění našich chuťových buněk. Nejprve se však zastavujeme v historickém parku Jacka Londona v Sonomě. Děda dobrovolník nás provádí po parku, poutavě vypráví Londonovy životní osudy a při líčení skonu mistra se nad jeho prostým hrobem skoro rozpláče dojetím. Kupuji si anti-utopickou knihu The Iron Heel, která měla inspirovat Orwella k napsání 1984.


Opouštíme údolí Sonoma a přejíždíme do sousedního údolí Napa. To je oproti Sonomě o dost komerčnější. Přístup vinařů během ochutnávek je o poznání chladnější a „profesionálnější“. Sklípky připomínají spíše galerii moderního umění, a to nejen výzdobou ale i hosty. Ochutnávky probíhají podle vybraného scénáře, obvykle ve dvou až čtyřech cenových relacích pohybujících se v rozmezí 10-40 dolarů. Je tu hodně zakořeněná klubová kultura. Členové klubů mají výrazné slevy, přičemž jediným závazkem často bývá pouze odběr několika lahví měsíčně. Členství lze zařídit online po Internetu těsně před návštěvou sklípku.
Navečer se vracíme do San Franciska. Musíme ještě stihnout registraci na konferenci a zajít na večírek vývojářů serveru Glassfish. Ke všeobecnému potěšení zavítá James Gosling, otec Javy, dnes již zaměstnanec Google. Dozvídáme se, že jen těsně vyvázl z nedávného neštěstí během letecké přehlídky v Reno.

Kalifornie - 1. říjen, Sonoma

Po lehké snídani míříme do Sonomy, kde nejprve navštěvujeme turistické středisko. Ochutnávky vína jsou ale až od jedenácti, tak si čas krátíme prohlídkou zahrady a instalovaných samohybných artefaktů. Děda dobrovolník nám poradí a mi zavítáme do prvního vinařství – Sebastiani. Víno tu vyrábějí velmi chutné, degustaci však provázela chladná profesionalita mistra vinaře. Odnášíme si krabici Merlota.
Během dne se zastavíme ještě v několika vinařstvích, mezi nimi jednoznačně vyčnívá malé rodinné vinařství Benzinger. To praktikuje mystickou metody pěstování vína vyvinutou rakouským filosofem Rudolfem Steinerem. Nazývá se biodynamika a kromě řady racionálních prvků obsahuje také pár úsměvných postupů, jako zakopávání kravských rohů plněných hnojem do půdy za úplňku. Něco pro spolek Sysifos. Nevím, do jaké míry se jedná o marketing a snahu odlišit se od bio produktů a do jaké tomu opravdu věří. Působili ale velmi přesvědčivě. Další zajímavostí je tzv. insektárium, neboli políčko s rozmanitými druhy rostlin a na nich se pasoucím hmyzem. Insektárium se rozkládá v těsném sousedství s vinicemi a vyletující hmyz má pomáhat navodit co nejpřirozenější prostředí pro růst vinné révy.

Kalifornie - 30. září, Přílet

Právě jsme přistáli v San Francisku. V Čechách je tři čtvrtě na devět večer, zde se schyluje k polednímu. Jedenáct hodin v Boeingu společnosti KLM uběhlo celkem hladce, bez větších turbulencí a potřeby použít pytlík na zvratky. Imigrační úředník vyhlíží přísně a neoblomně, pohovor však probíhá v přátelském duchu a na rozlučku mě dokonce odmění úsměvem.
Hlavním cílem cesty je programátorská konference Java One, na které se chystáme společně s kolegy s Avastu představit dalším kolegům výsledky našeho bádání. Konference začíná v pondělí, náš příspěvek je naplánován na úterní podvečer. Máme před sebou volný víkend, který jsme se rozhodli strávit ve vinařské oblasti v údolích Sonoma a Napa severně od SF.
Půjčujeme si auto a vyrážíme na sever. Zastavujeme se ještě v přístavu, kde ochutnáváme místní specialitu – polévku z mušlí v chlebu. Navštěvujeme muzeum mechanických hracích automatů. Všechny exponáty jsou plně funkční a návštěvník si může s nimi pohrát po vložení patřičného obnosu do zdířky. Nemá-li zrovna potřebné drobné, může si rozměnit v jednom z automatů. Silicon Valley nemohlo vzniknout jinde.


Opouštíme muzeum a kocháme se pohledem na atomovou ponorku, Alcatraz a Golden Gate.
V paměti mi utkvěl černoch prodávající obrazy Obamy s domalovaným hitlerovským knírem.
Ubytováváme se ve vinařském městečku Novato (námi přezdívaném Naváto) a ještě se vydáváme do místního lokálu ve snaze jít spát pokud možno za tmy a obelstít tak jet-leg.