Dnes vstávám před sedmou, je třeba být v půl deváté na molu v Monterey. Přijíždím asi s desetiminutovým zpožděním a na molu se již tvoří hlouček výletníků. Paní dává poslední instrukce, naloďujeme se a vyrážíme na širý oceán. Projíždíme kolem lvounů-řvounů, kteří neuvěřitelně páchnou. Naštěstí je rychle míjíme. Po deseti minutách se před námi začne předvádět skupinka delfínů. Nejsou to ti klasičtí delfíni, ale jiný druh s kratším čumákem a tukovým hrbolem na čele. Myslím, že se mu říká Rissův. Nadaní jsou však podobně. Míříme dál od břehu a asi po dvaceti minutách si všímáme prvních gejzírů. Patří keporkaku a každá sprška je odměněna radostnými výkřiky turistů. Několikrát nám předvede hlavní číslo, na které všichni čekají – šipka a zamávání ocasem před ponořením se do hloubky.
Plujeme nad tři kilometry hlubokým podmořským kaňonem, do kterého se z okolí stahuje různorodá havěť sloužící kytovcům jako potrava. Samotný kaňon je hluboký zhruba jeden kilometr a je tak co se týče hloubky srovnatelný s Grand Canyonem.
Monterey se nachází ve značně aktivní seizmické oblasti, riziko zemětřesení uvádí jako střední až vysoké. Může za to nedaleký tektonický zlom San Andreas, který se táhne od San Francisca na jih Kalifornie. Ničivé zemětřesení v San Francisku z roku 1906 má na svědomí právě on.
No comments:
Post a Comment