O jezeře Mono na hranici Kalifornie s Nevadou jsem se doslechl před časem v souvislosti s objevem bakterií žijících v tomto jezeře, jejichž metabolismus je namísto uhlíku založen na arzenu. Zpráva to byla bombastická. Naznačovala možnou existenci jiných forem života než těch založených na uhlíku. Od té doby sice vzrušení kolem objevu poněkud opadlo, nicméně jako vzrušující cíl dnešního dne se Mono Lake hodí skvěle.
Jezero leží z našeho pohledu na protilehlé straně pohoří Sierra Nevada a je třeba se k němu dostat přes průsmyk Tioga.
Cesta k průsmyku je opravdu nevšední zážitek. Vede přes Yosemitský národní park a během ní se otvírají úžasné výhledy na celé pohoří. Nadmořská výška průsmyku je něco přes 3000 metrů. Prudkým sjezdem se během několika minut dostáváme k jezeru Mono. V pár minutách se z vysokohorského prostředí, kde jsme potkali několik běžkařů, dostáváme do rozpálené nevadské pouště.
Mono bylo kdysi asi o 20 metrů hlubší a zabíralo větší plochu. Voda v jezeře je slaná, silně alkalická s vysokým obsahem arsenu. Voda z pračky, napadá mi po promnutí vody mezi prsty. Z hladiny jezera se tyčí množství bizarních vápencových pyramidovitých útvarů zvaných tufy.
Dost si jich tady váží a je zakázáno se jich dotýkat, natož na ně lézt. V jezeře žije v hojném množství zvláštní miniaturní krevetka (cca 2mm), která je schopna přežít extrémní chemický koktejl, a která je sezonně lovena jako potrava pro exotické ryby v akváriích. Hejna endemických mušek milujících zásadité prostředí slouží jako potrava tažným ptákům. Pro ně je jezero důležitým místech v jejich itineráři.
Čas bohužel tlačí a je třeba se vydat zpět směr San Francisko. Čeká nás pětihodinová jízda vedoucí přes průsmyk Sonora. Během ní se znovu nemůžeme vynadívat. Mají to tu ti Američani opravdu hezké.
No comments:
Post a Comment