Saturday, January 2, 2016

Bosna - 31. prosince, Tunel spásy


Po roce neprodyšného obléhání Sarajeva bylo zřejmé, že bez nového a spolehlivého zásobovacího kanálu bude město odsouzeno k pádu. V březnu 1993 bylo proto rozhodnuto o stavbě tunelu vedoucím pod letištní plochou, která dělila obléhané město a oblast pod kontrolou bosenských (muslimských) jednotek. Do té doby jediná možná a současně extrémně riskantní cesta vedla napříč ranvejí. Letiště bylo sice pod kontrolou UNPROFOR, avšak každý pokus o překonání ranveje se stal okamžitě terčem ostřelovačů z pozic bosensko-srbské armády, která kontrolovala oblast na jih od letiště. Dnes se na jeho od města vzdálenějším konci nachází muzeum.

Ráno jsem požádal paní domácí, jestli by mohla zjistit, zda je muzeum otevřené i dnes na Silvestra. Odvětila, že určitě je a že je ohromně ráda, že se tam chystám a objala mě. Není jednoduché se zcela vcítit do kůže někoho, kdo byl na této stavbě léta závislý.

Bez auta není zrovna snadné se do muzea dostat. Z centra je to asi půl hodiny trolejbusem, s občasnými zastávkami kvůli nahození “tykadel”, do sídliště Dobrinje v těsném sousedství mezinárodního letiště, pak pěšky asi tři kilometry až k tunelu po cestě, která se vine podél hranice mezi srbskou a bosenskou samosprávou, tedy původni frontové linie.


Bylo zářivé, idylické silvestrovské poledne, babičky se procházely s vnuky a vnučkami podél minového pole a nad hranicí přelétaly ve formaci tři bitevní vrtulníky s insigniemi EUFOR dohlížející na dodržování Daytonské dohody.



Cesta k tunelu obchází letiště nejprve přes srbskou zástavbu, pak přechází do zóny nikoho s minami a po půl kilometru vchází do bosenské obce Butmir. Psů je zde o poznání méně a nápisy jsou v latince, jinak vše jako v srbské části.

Vchod do tunelu se skrývá pod přístřeškem na dvoře jednoho rodinného domku. Vstupné je 10 marek (140 Kč), za které si návštěvník může prohlédnout výstavu rozličných artefaktů a dokumentů ze stavby tunelu. Stavba probíhala evidentně poměrně organizovaně, navzdory neúplné projektové dokumentaci. Psaná modrou pastelkou na linkovaném papíře by měla vstoupit do učebnic projektového řízení.


Stavbě se ovšem nevyhnuly těžké problémy. Kromě ostřelování dělostřelectvem mířícím na domnělé místo vstupu to byla voda, která zaplavovala vyhloubené prostory a také hromadící se plyn, který kvůli nedostupné technologii nebylo možné odvětrat. Další komplikací byl nevstřícný postoj vedení UNPROFOR, které se snažilo stavbě všemožně zabránit kvůli srbským vyhrůžkám a stížnostem, že tunel bude sloužit k vyzbrojování obránců města. Příklad patologické neutrality, která ve svém důsledku nahrává agresorovi a oslabuje oběť. Hlavním cílem UNPROFOR bylo zabránit vyzbrojování všech zúčatněných stran. To však mělo dopad především na toho nejslabšího. Ten silnější si zbraně vždy nějak obstaral. Navzdory všem potížím byl 840 metrů dlouhý a 1,6 metru vysoký tunel dokončen za přesně čtyři měsíce od prvního výkopu 1. července1993.

S obléháním Sarajeva se pojí řada příběhů, přičemž ten nejznámější vypráví o dvou milencích, Srbovi a Bosňačce, kteří zahynuli na mostě při pokusu o setkání a útěk z města. Příběh byl zfilmován Johnem Zaritskym a je ke shlédnutí na YouTube: