Cestou z Tripolisu do Bšarré v údolí Kadíša jsem se seznámil se skotským párem, který včera přicestoval z Damašku a noc strávil v levném hotelu v Tripolisu. Vyprávěli o drsném zátahu policie, která vtrhla v jednu hodinu po půlnoci do hotelových pokojů a zmatené nocležníky nevybíravě vyzývala k předložení dokladů. V hotelu kromě zmíněného páru nebyli žádní cizinci a místo bývá pravděpodobně noclehárnou podezřelých skupinek (tím nemyslím chudáky Skoty). Tripolis je druhé největší město v Libanonu ležící asi 90 km na sever od Bejrútu a je považován za neklidné místo, kde se ještě relativně nedávno (2007) bojovalo v ulicích. Libanonská armáda se zde střetla s palestinskou guerillou pocházející z nedalekého uprchlického tábora. Trvalo asi půl roku, než se podařilo Palestince zpacifikovat. Politická situace v Libanonu je extrémně napjatá a všeobecně se má za to, že je pouze otázkou času, než vypukne další válka. Očekává se, že tato válka předčí dosavadní střety a vyústí ve významné změny v poměru sil v regionu. Situaci lze přirovnat ke stavu před první světovou válkou, kdy se na povrchu zdálo, že je vše naprostém pořádku, zatímco pod povrchem se vzdouvaly nezvladatelné zničující síly. Nejžhavějším ohniskem možné budoucí války je jižní Libanon, kde dochází k vzájemným provokacím mezi izraelskou armádou a Hizbaláhem. Dalším ohniskem jsou spory ohledně Mezinárodního tribunálu pro Libanon, který vyšetřuje smrt oblíbeného premiéra Ráfika Harírího při obrovském výbuchu v Bejrútu. Opozice (Hizbaláh a spol.) považuje tribunál za zpolitizovaný a požaduje jeho zrušení, přičemž vyhrožuje všemi dostupnými prostředky.
Malebné městečko Bšarré zastrčené hluboko v úchvatném údolí Kadíša působí, jako by si nechtělo současné problémy ani za mák připouštět. Připomíná spíše poklidné alpské město připravující se na zimní lyžařskou sezónu. Nedaleko se totiž nachází moderní lyžařské středisko The Cedars, vyhledávané především turisty ze zemí Perského zálivu. Ubytoval jsem se v rodinném hotelu Chbat, kde se momentálně nachází odhadem pět návštěvníků. Mám k dispozici celý pokoj pro čtyři osoby s krásným výhledem do hlubokého údolí. Vynikající libanonská kuchyně a přátelský personál jsou standardní libanonské atributy, které již nepřekvapí.
Bšarré je rodištěm mého oblíbeného autora Chalíla Džibrána. Narodil se do velmi chudé maronitské (katolické) rodiny a ve svých 12ti letech emigroval se svou matkou a sourozenci do New Yorku. Kromě psaní se věnoval malbě a filozofii. Navštívil jsem jeho muzeum v Bšarré a zakoupil dva plakátky s replikami jeho maleb. V muzeu se nachází také český překlad jeho nejznámějšího díla Prorok, který jsem před lety koupil v pražském knihkupectví poblíž divadla Gong, které se specializuje na blízkovýchodní literaturu.
Město je považováno za baštu pravicové falangy Kataeb, která je z valné části tvořena maronity. Tato strana se ve třicátých letech inspirovala v tehdy moderních fašistických stranách v Itálii, Španělsku a Německu. Navzdory této inspiraci však nelze tuto stranu považovat za fašistickou. Oficiální název zní paradoxně Sociálně-demokratická strana Libanonu, ačkoliv se nachází na opačné straně politického spektra, než kde se běžně nachází sociální demokracie. Zajímavé je, že se v této straně doposud zdraví tzv. římským pozdravem – tedy hajlováním.
No comments:
Post a Comment