Pohoří Šúf se nachází na jih od Bejrútu a je domovinou komunity libanonských Drúzů. Tato prazvláštní náboženská skupina vyznává učení, které je směsicí islámu, gnosticismu, neoplatonismu a dalších filozofií. Zjistit podstatu tohoto učení však poněkud komplikuje tradice takija (taqiyya), podle které má Drúz při setkání s cizincem předstírat příslušnost k jiné církvi či mást jej odpověďmi na otázky týkající se náboženství Drúzů tak, aby cizinec nenabyl dojmu, že je vše lež - nespolehliví lháři, dalo by se říct. Výsledkem je, že nevíme co je pravda a co lež.
Drúzové nejsou ovšem jedinou náboženskou skupinou v oblast pohoří Šúf. Žijí zde početné komunity maronitů, sunitů, řeckých katolíků a v menším zastoupení i šítů. Narozdíl od jiných oblastí, kde jsou uvedené skupiny mezi sebou na nože, zde žijí v harmonii (až na pár výjimek).
Autobus z Bejrútu mě vysadil na křižovatce za bývalým hlavním městem oblasti Baklin, odkud je to deset minut chůze do městečka Beiteddine. Místní palác každoročně hostí mezinárodní kulturní festival. 
Uvnitř se nachází bohatá sbírka střelných zbraní používaných v bitvách, které se odehrávaly v okolí. Významnější je však výstava nádherných mozaik nedávno nalezených poblíž města Jiyyeh a převezených do nově zrekonstruované konírny.
Na protilehlém svahu se rozkládá malebné městečko Deir el-Qamar, přezdívané město emírů. Město je spojováno se jménem Fakhr-al-Din II., drůzským vůdcem dosazeným Otomany, který se zasloužil o hospodářský a kulturní rozkvět oblasti, za což byl v roce 1635 v Konstantinopoli po právu popraven.
No comments:
Post a Comment