LIbanon - 16. září, Národní muzeum

O pražských taxikářích si nedělám iluze, nicméně věřím, že většina z nich by cestu k Národnímu muzeu zvládla. Poloha téhle instituce je koneckonců známa valné části populace již od školních let. V Bejrútu je tomu jinak. Zdejší Národní muzeum je skutečný kulturní klenot uchovávající historické artefakty z prehistorie až do osmanských dob, krom toho se značně pohnutou nedávnou historií. Navzdory význačnosti této instituce místní taxikáři buď vůbec neví o její existenci nebo k ní netrefí. Pro potenciální návštěvníky doporučuji nesnažit se polohu vysvětlit, jak jsem se neúspěšně snažil já, ale nechat se zavést k nemocnici Hotel Dieu (nejlepší nemocnice ve městě), odkud je to asi pět minut pěšky. Na cestě k muzeu jsem se snažil ujistit u několika místních, avšak neúspěšně; prostě chiméra. Jedná se přitom o výraznou budovu poblíž významné křižovatky a dostihového stadionu.

Muzeum bylo postaveno z peněz veřejné sbírky a otevřeno v roce 1942. V roce vypuknutí občanské války (1975) došlo k rozdělení města na východní a západní část, přičemž muzeum se nacházelo na demarkační linii oddělující znesvářené strany. V průběhu bojů došlo k jeho značnému poškození, v jednom období se z něj dokonce stal zbrojní sklad. Během klidnějších obdobích se podařilo zorganizovat záchranné akce, při nichž byla řada exponátů uložena do podzemí a zakonzervována. Vstupy do podzemí byly zabetonovány. Těžké exponáty, převážně pak sarkofágy v přízemí, byly ponechány na místě a zakryty sekundárním betonovým „sarkofágem“. Po uzavření příměří v roce 1991 se budova muzea nacházela v dezolátním stavu, řada exponátů byla ukradena nebo zničena převážně v důsledku nevhodného uskladnění a působením vody. Ke znovuotevření muzea došlo v roce 1999. Návštěvník má možnost shlédnout dokumentární film (Revival) zachycující historii záchrany muzea.