Ráno si s námi kempař pořídí společné foto a my vyrážíme směrem na Kotor, nejjižnější cíl naší tour. Lze usuzovat, že rakije byla kvalitní, což omlouvá chybějící hajzlpapír. Začíná až nesnesitelné horko. Cestou zastavujeme u vodopádů v Medžugorje.
Nedávno jsem četl, že se Vatikán zdráhá uznat tzv. medžugorský zázrak jako ”skutečnost”. Ledy se snad hnuly a skutečným zázrakem by pak byl František na papežském stolci. Brzy překračujeme černohorské hranice a sjíždíme z výšky asi tisíc metrů mnohočetnými serpentýnami k moři do města Herceg Novi. Odtud je to ještě asi padesát kilometrů do Kotoru po břehu zálivu v těsné blízkosti koupajících se turistů. Pláž místy plynule přechází ve vozovku. Někde pláž nahrazuje zídka čnící nad hladinou, na které se turisté opalují ve zbytcích slunečního svitu. Kemp nacházíme asi sedm kilometrů od centra Kotoru. Nachází se asi pět metrů od moře. Mezi moře a kemp se přesto vměstí frekventovaná silnice, na které se střídají vyhřívající se psi a kočky, vyhřívající se turisté, auta, ale i nekompromisní městské autobusy. Jedním se dostáváme do Kotoru, kde si projdeme centrum města skryté za hradbami a pod kolmými srázy vysokých pobřežních hor. Ve stěně nad městem září do noci kotorská pevnost.
Úžasné místo, lituji, že nemáme více času k prohlídce. Musím sem znovu. Po příjezdu i druhý den ráno si dávám koupel v zálivu.
No comments:
Post a Comment