Do Kotoru na motoru - 11. srpna, Sarajevo

Ráno se probouzíme do deště, který nás bude provázet po celý den až do Sarajeva, které je odsud necelých dvě stě kilometrů. Po úzké silničce projíždíme pohořím. Mlha by se dala místy krájet. Pouze tuším, že za krajnicí je propast. Déšť při sjezdu z Durmitoru k Pivské přehradě na chvíli ustává a mlha se rozplývá.

Přehrada Pivské jezero, 675 m.n.m.

Po dvaceti kilometrech najíždíme na hlavní silnici a míříme k polozapomenutému hraničnímu přechodu do Bosny Ščepan Polje. Zde se mi vybavuje pohádka Tři veteráni a postava celníka jednou rukou držící kozu a druhou přijímající krabičku cigaret s velbloudem. Žádná kontrola se nekoná, asi jediná obranu proti chaosu. Přichází k nám zoufalý harlejář jedoucí v opačném směru s otázkou, zda je silnice na černohorské straně taky tak hrozná. Uklidňujeme ho, že je naopak ve velmi dobrém stavu, což ho uklidňuje. U nás však jeho dotaz vzbudí rozpaky z toho, co nás čeká. A obavy se naplnily. Vůbec nechápu, jak to ten motorkář mohl na harleji projet, navíc s družkou na zadním sedadle. Po deseti kilometrech se povrch silnice zlepší, přichází však déšť a hustá mlha. Motorkářský očistec. Stoupáme do hor, mlha houstne a teplota klesá. Máriovi se při jízdě z kopce v těchto podmínkách občas aktivuje ABS. Do Sarajeva přijíždíme kolem sedmé a ubytováváme se v luxusním kempu nedaleko letiště. Kemp se evidentně zaměřuje na hosty převážně ze zemí Perského zálivu. Přivoláme si taxi, které nás dopraví do minipivovaru kousek od centra. Máme zde sraz s Davem, který dorazil před chvílí z Dubrovniku. Ten nakonec kvůli problémům s baterií nedorazí. Tento defekt ho v Sarajevu pozdrží další tři dny.