Do Kotoru na motoru - 8. srpna, Mostar

Probuzení do rána prosvětleného sluníčkem, které se právě vyhouplo nad okolní kopce. Očistec v ledové řece a balení stanu. Přichází správkyně a vybírá od každého tři marky. Češi sem prý často jezdí muškařit. Hoši od vedle stále v limbu. Vydrápeme se na motorkách do prudkého svahu po štěrkové cestě a vydáváme se na snídani do naší restaurace. Dnešním cílem je Mostar. Projíždíme pod Dinárskými horami podél hranic s Chorvatskem oblastí, která se dodnes nevzpamatovala z válečných škod. 

Zaujme nás zničený srbský tank vystavený na nízkém betonovém piedestalu v jedné z vesnic obývaných Chorvaty. Pořizujeme pár fotografií a spekulujeme o okolnostech destrukce tanku. Asi mina. Když si posléze fotografie prohlížíme, všimneme si, že někdo postříkal tank speciální barvou, kterou lidské oko nepostřehne, ale na fotografiích pořízených digitálním fotoaparátem se objeví. Tento efekt v nás nicméně zanechá zlověstně magickou stopu.

Projíždíme Tomislavgrad, kde obědváme v mini-bistru. Poté vjíždíme do okolních hor k jezeru, kde se mládež baví jízdou na čtyřkolce. Původní plán dojet do Mostaru po horské cestě zavrhujeme kvůli špatnému povrchu. Možná zbytečně, protože by pravděpodobně po pár kilometrech přešla v asfaltku.

Do Mostaru sjíždíme z průsmyku po serpentýnách a naskýtá se nám spektakulární výhled na město a okolní hory. Na okraji města odbočujeme k letišti a kousek za ním na nás již mávají dva kempaři z kempu Paradise. Přijímáme pozvání a postavíme stany v menším sadu osázeném vinnou révou, granátovými jabloněmi a stromy s nám neznámým ovocem. Půda je vyprahlá, vehementně se bránící kolíkům. Ještěže je bezvětří. 

Máme štěstí, že autobus do Mostaru má zastávku na znamení hned u kempu. Za chvíli nám jede poslední spoj. Kempař nás doprovází na zastávku, aby nám předvedl, jak se zde dává znamení autobusu. Zamává na autobus a ten zastaví. Řidič po pár kilometrech zastaví u stánku s ovocem, vyběhne pro vaničku s fíky a nabízí nám šťavnaté plody.

Město si expresně prohlédneme, na důkladnější exkurzi je už přece jenom pozdě. Zadržovaný hlad zaženeme čerstvým burkem v non-stop pekárně na okraji turistického centra. Naproti v garáži sloužící jako improvizovaný výčep zaháníme s místňáky žízeň. Do kempu se vracíme po jedenácté a rozdováděný kempař nás ještě pohostí moc dobrou domácí rakijí.

Velký most

Malý most, který sloužil k ověření konstrukce